Recenze: Hogwarts Legacy

Nové prostředí, škola i spolužáci. Horor pro náctiletého studenta a praktický důvod k utopení se ve vlastní sebelítosti. Nebo… ne? Vlastně ne! Vy jste totiž vyvolený. Jako jediný máte přístup k prastaré magii. Děti vás milují, učitelé jak by smet a úroveň vašich dovedností absolutně ignoruje fakt, že do Školy čar a kouzel v Bradavicích nastupujete až v pátém ročníku!

---

„Simply because you can eliminate darkness does not always mean that you should.“ Niamh Fitzgerald

Jakožto outsider a dítě odkojené na příbězích brýlatého kouzelníka by bylo bláhové domnívat se, že budu Hogwarts Legacy ignorovat. Právě naopak. Od jeho oznámení jsem byla napjatá, jak se tvůrci hry postaví k legendárnímu odkazu, který miluje nespočet lidí na Zemi.

Nový příběh z kouzelnického světa se odehrává v 19. století, tedy mnoho let předtím, než se narodil Vy-víte-kdo, chlapec s jizvou na čele, či dokonce Brumbál. Známé vám tak ve výsledku budou maximálně školní pláště, útroby hradu či duchové, jako například Krvavý baron nebo Sir Nicholas.

NEČEKEJTE PŘÍBĚH OD ROWLINGOVÉ

J. K. Rowlingová vytvořila svět, do kterého se chtělo dostat každé dítě. Ostatně nevím, jak vy, ale já na svou sovu do Bradavic čekala mnohem déle, než by bylo zdravé. Dějová propracovanost s důrazem na detail dokázala diváky vtáhnout, fandit postavám a ty zlé k smrti nenávidět.

Jasně, myslím, že nikdo nečekal, že by vývojáři Avalanche Software dokázali vytvořit stejně kvalitní dílo, ale minimálně já doufala v něco trochu originálního. A výsledek? Ten je nakonec naprosto tuctový. Škoda, bradavická škola si totiž zaslouží víc než jednou za sto let výjimečně nadaného kouzelníka.

Dost zanedbaně působí i celý školní život. Ačkoli na začátku hry dostanete od profesorky Whisley almanach, kde máte sbírat bradavické vědění a připravit se tak na závěrečné zkoušky NKÚ (náležité kouzelnické úrovně), velké „studování“ nečekejte. Přednášky navštívíte pouze prostřednictvím cut-scén a ty na váš prospěch žádný vliv nemají. Což je další věc, která mi upřímně chybí. Jakožto nový žák jsem si totiž myslela, že má účast na bylinkářství nebo přeměňování bude alespoň trochu důležitá.

Rozhodnutí v Hogwarts Legacy však nemají žádný dopad, a tak bych neměla být překvapená, že nijak neovlivním ani výsledky závěrečných testů a výhru školního poháru.

SOUBOJOVÝ SYSTÉM BAVÍ DO KONCE

Situaci naštěstí zachraňuje soubojový systém. Ten je hravý, dává příležitost k experimentům a vypadá jednoduše krásně. Pochvalu zaslouží nejen kouzla samotná, ale také pomocníci v podobě agresivního zelí nebo uječené mandragory. V kombinaci s možností proměňovat nepřátele ve výbušné sudy a ty pak házet po ostatních, můžu na tyhle momenty vzpomínat jen se slastným úšklebkem na tváři.

Pokud se vám však do soubojů nebude chtít pouštět, hra vás k tomu nutit nebude. Místo toto vám poskytne možnost zneviditelnění, díky čemuž se budete moci skrz nepřátele proplížit. Bohužel hloupá umělá inteligence radost takovým průchodem spíš kazí.

ODPOČINEK V KOMNATĚ NEJVYŠŠÍ POTŘEBY

Zábavné souboje nejsou naštěstí to jediné, co vás bude v Hogwarts Legacy těšit. Perfektní práci odvedli vývojáři i s Komnatou nejvyšší potřeby.

V ní můžete pěstovat bylinky, míchat lektvary, starat se o kouzelné tvory nebo si vylepšovat své vybavení. Pokud navíc budete brát roli průzkumníka opravdu poctivě, najdete po celém světě nespočet návrhů a předmětů, díky kterým si komnatu přizpůsobíte maximálně svému (ne)vkusu.

ODFLÁKNUTÁ PÉČE O KOUZELNÉ TVORY

Přijde mi poměrně zahanbující, jak málo kreativní podpory si vysloužili samotní tvorové. Ty můžete po celé mapě hledat, strkat do očarované kabelky a pak vypouštět v Komnatě nejvyšší potřeby. V ní pak dáte zachráněným zvířatům najíst, sem tam je vykartáčujete a… a to je vlastně vše.

Jestli jste v tomto ohledu, stejně jako já, čekali zajímavější interakci, větší důraz na kontakt a samotnou péči, budete zklamaní. Ostudné budiž i to, že po celé mapě narazíte maximálně na třináct různých druhů. Jo, a mezidruhové křížení je bohužel zakázané… ech jo.

NA MAPU SE NESPOLÉHEJTE

Jedna z mála věcí, která mě v případě Hogwarts Legacy potěšila, byla mapa. Ta je velká tak akorát, nenabízí neúnosné množství vedlejších úkolů a díky letaxu se z jednoho konce na druhý dostanete za pár vteřin.

Mnohem hůř si však vede její celkové zpracování. Ikony jsou totiž místy nepřehledné a rozhodně by si zasloužily možnost filtru.  Jako nešťastnou vidím i nemožnost označení místa, kde jste již předtím něco objevili. Bez toho totiž budete nejspíš stejně jako já šíleně prolítávat mapou sem a tam, abyste zjistili, kde jste pro všechno svaté na světě minuli tu poslední přistávací dráhu na koště.

SHRNUTÍ

Hogwarts Legacy přineslo milovníkům Harryho Pottera naději. Naději, že i oni by mohli mít místo, kde se schovat před šedivým mudlovským světem. Díky parádně zpracovanému bradavickému hradu navíc opravdu budete mít pocit, že se v roli studenta procházíte po Škole čar a kouzel. Do ruky dostanete hůlku, kterou vám vybere sám Ollivander a dokážete s ní věci, které by vám záviděl i samotný Lord Voldemort.

Bohužel místo je to jediné, co vás do fantastického světa bude motivovat k návratu. Hlavní příběh je naprosto tuctový, vedlejší mise ve většině případů nemají duši a okolní prostředí je do značné míry mrtvé. Povzbuzení naštěstí přichází se skvěle navrženým soubojovým systémem či kouzelně propracovanou Komnatou nejvyšší potřeby. Velkou pochvalu si naproti tomu neodnáší lajdácké zpracování péče o kouzelné tvory nebo mapa.

Vývojáři Avalanche Software chtěli pro hráče to nejlepší. Chtěli do Hogwarts Legacy propašovat co nejvíce nápadů. Bohužel většině z nich chybí propracovanost a finální dotažení.

HODNOCENÍ: 6/10

• Vývojáři: Avalanche Software, Waner Bros. Games
• Vydavatel: Portkey Games, Warner Bros. Games
• Žánr: akční RPG, adventura
• Datum vydání: 10. 2. 2023
• Platformy: PS4/PS5, Xbox Series X/S, Nintendo, PC