Recenze: A Plague Tale Requiem

Je to urputnost? Bezmezná víra v dobré konce? Nebo snad otupělost a naivita, která vede člověka vpřed, ačkoli to vypadá, že už to dál snad ani nejde? Těžko říct. Ale jedno je jisté, jakmile se rozhodnete vkročit do světa A Plague Tale: Requiem, dost možná si tyto otázky budete klást taky… a rozhodně ne pouze jednou. 

---

„Everyone has own destiny. The only imperative is to follow it, to accept it, no matter where it leads you.“ – Henry Miller

A Plague Tale: Requiem je přímým pokračováním svého tři roky starého předchůdce. I nadále proto zůstáváte v období čtrnáctého století, ve Francii, jež se potýká s prorůstající morovou nákazou. Vás samotné pak hra postaví do role Amicie, s kterou se budete snažit přijít na způsob, jak zachránit svého mladšího bratra Huga před smrtelnou nemocí způsobenou Maculou (prastarým prokletím kolujícím v pokrevní linii vybraných rodin). Že vám to zní poněkud povědomě? No… ano, zápletka se totiž od prvního dílu nikterak neliší.

STARÉ ZÁKLADY S NOVOU FASÁDOU

Jestli čekáte, že vám A Plague Tale: Requiem nabídne něco úplně nového a neokoukaného, měli byste stahování hry zastavit, zavřít oči a s povzdechem přejít na jiný titul. Od Requiem totiž nemůžete čekat, že vás ohromí, pokud to nezvládla jednička.

Příběh se točí kolem stejné zápletky, k dispozici máte v devastující míře stejné nástroje a dovednosti, stále hrajete za stejné postavy a stojíte proti krysám či městské gardě. Celkem logicky se proto nabízí otázka, proč Requiem vlastně hrát, že?

Odpověď je vcelku jasná, PROTOŽE JE TO SKVĚLÁ HRA!

Ačkoli je hlavní pointa příběhu nezměněna, vývojáři svou pozornost mnohem víc zaměřili na Amicii a její vývoj. Hra je tak o chlup intimnější a s větším důrazem na emoce. Což dokazuje do jisté míry i vizuál, kde se v jedné minutě díváte na jasnou oblohu a barvami zalitou tržnici, která je v dalším záběru zničena záplavou krys a ponechaná na pospas prachu, v kterém se rýsují děsivé ostatky tamních obyvatel.

Všemu navíc pomáhá naprosto skvěle zpracované audio (ano, i to pouze rozvíjí hlavní myšlenku jedničky), jež doplňuje už tak výborně navržený svět a pomáhá k tomu, abyste z Requiem získali zážitek, na který nebude snadné zapomenout.

S PRAKEM V JEDNÉ RUCE A NOŽEM VE DRUHÉ

Vývojáři ze studia Asobo neměli vůbec jednoduchý úkol. Jelikož se Requiem odehrává pouhých šest měsíců od prvního dílu, bylo jasné, že co do nabídky zbraní a dovedností se Amicia moc posunout nemůže.

V průběhu putování však navzdory tomu budete mít k dispozici nově nožík, který vás může zachránit před jistou smrtí, kuš na zdolání i opravdu záludných nepřátel nebo si rozšíříte své alchymistické dovednosti a získáte možnost připravit Tar (znásobí rozsah ohně) nebo Odoris (přiláká krysy na konkrétní místo).

Zajímavé zpestření nabízejí také noví společníci. Každý vám v rámci společné cesty nabídne něco nového, například schopnost zapálit vysokou trávu a tím přilákat nepřátele, čímž se hra stává svěží a nehrozí, že by vás přestala bavit.

PLÍŽENÍ, ALCHYMIE NEBO… ÚTOK?

Requiem je na začátku poměrně dost lineární a na nějaké velké úvahy, jestli se budete plížit, házet po nepřátelích bomby nebo na ně vyběhnete s prakem, můžete zapomenout. Po čase vám hra naštěstí svěří víc důvěry a mnoho situací nechá na vašem individuálním stylu. Ten se rovněž propíše i do dovednostního stromu, který se vám automaticky plní právě podle toho, jakým způsobem přistupujete k jednotlivým problémům.

Hrajete-li navíc na obtížnost Normal, nemělo by se vám stát, že by vám během hraní cokoli chybělo (já jsem měla prakticky od půlky hry všechno na full).

ACH JO, ZASE TY KRYSY

Jestliže si tvůrci hry zaslouží dostat za něco přes prsty, pak jsou to krysy! Nejde ani tak o konkrétní lokace s nimi nebo nabízené řešení, ale o jejich samotné chování. Krysy se mi úplně nelogicky dostávaly na osvětlené kraje ohniště, přelézaly hradby a okupovaly místa, která pro ně designéři rozhodně nenavrhli. Což ve výsledku zapříčinilo i naprosto zbytečné umírání. Obyčejně bych nejspíš takovou hloupost ani v recenzi neprezentovala, ale jelikož se jedná o hru založenou z poloviny právě na nich, trochu to kazilo jinak perfektní zážitek.

 O moc větší pochvalu si však neodnáší ani lidští nepřátelé. Ti jsou opět stejně hloupí, a jakmile se vyhnete jejich zornému poli, přestanou se o vás nadobro zajímat.

UŽ PRO TU ATMOSFÉRU, LIDI

Pokud jsem vás do této chvíle nepřesvědčila o tom, abyste si A Plague Tale: Requiem zahráli, mám tady poslední argument, vizuál. Ten je prostřednictvím postav, kostýmů či pestrého prostředí úchvatný. Každá nová oblast skýtá nepřeberné množství barev, sluncem zalité louky či třpytivou hladinu, která ve vás bude budit touhu proskočit obrazovkou. Parádní práci odvedli vývojáři i s texturami, které vás ohromí primárně na oblečení postav a dodávají hře prvek autenticity.

SHRNUTÍ:

A Plague Tale: Requiem pokračuje v dobře navržených základech předchozího dílu. Jeho hlavní sílu není třeba hledat v hratelnosti či herních mechanikách, ale v příběhu, který jednoznačně táhne od začátku do konce. Ten je navíc podpořen strhující hudbou a parádně napsanou hrdinkou, jejíž osud vám bude lhostejný pouze v případě, že jste sociopat bez emocí. Rovněž potěší i česká lokalizace, a snaha vývojářů přinést do hotového světa střípky něčeho nového.

V čem Requiem trochu ztrácí, jsou místy frustrující střetnutí s nepřáteli nebo nejasně definované chování krys, kvůli kterým občas úplně zbytečně zemřete. Další problém vidím také v postavě samotného Huga, který se dle mě nechová jako šestileté dítě, ale občas přichází s rozumy životem vyšlehaného starce.

Ve výsledku však mohu před A Plague Tale: Requiem pouze smeknout, protože se jedná o titul, který se do mě zakousl a jeho otisk ve mně nejspíš zůstane ještě opravdu dlouho.

HODNOCENÍ: 9/10

• Vývojáři: Asobo Studio
• Vydavatel: Focus Home Interactive
• Žánr: akční adventura
• Datum vydání: 18. 10. 2022
• Platformy: PS5, Xbox Series X/S, PC, Nintendo Switch