Recenze: The Last Guardian

Pouto mezi člověkem a zvířetem může v ojedinělých případech dosáhnout takové síly, že se ze dvou odlišně smýšlejících jedinců stane jednotný, vzájemně se podporující, organismus. Takové spojení pak může přemoct sebevětší nebezpečí, nepřízeň osudu, či dokonce smrt. A o tom je tak nějak ve zkratce hra od Team ICO, legendárních tvůrců Shadow of the Colossus …

---

Oznámení The Last Guardian na E3 v roce 2009 zvedlo mnohé fanoušky legendární hry ICO a Shadow of the Colossus pořádně ze židle. Tehdy však ještě nikdo netušil, kolik strastiplných komplikací si tato hra vyslouží – ať už v oblasti nepříjemných odkladů nebo odchodu samotného tvůrce Fumito Ueda ze Sony. Tak či onak, The Last Guardian nakonec uviděl světlo světa v posledním měsíci roku 2016.

SVATÁ TROJICE, KTEROU POZNÁ I ABSOLUTNÍ AMATÉR

The Last Guardian sice nijak nenavazuje na tituly ICO nebo Shadow of the Colossus, svůj původ ale v žádném případě nezapře.

Hlavní postavou celého příběhu je totiž bezejmenný chlapec, který putuje po mýtické krajině a po svém boku má zvířecí bytost jménem Trico. Je sice pravda, že oproti Argovi (kůň z Shadow of the Colossus) disponuje většími rozměry a je s ním o kapku větší sranda, ve výsledku však mají i oni dva mnohé společné (hlavně co se ovládání týče). A stejně jako předešlé tituly, i zde na vás čeká celá řada hádanek.

O tom, že hra vyšla od stejných tvůrců, vás však pro jistotu přesvědčí i jasně identifikovatelný vizuál, skvěle propracovaná hudba a charismatický vypravěč.

PŘÁTELSTVÍ NA ŽIVOT A NA SMRT

Základní osnova příběhu The Last Guardian je poměrně jednoduchá. Ocitnete se totiž v roli chlapce, který se probudí na neznámem místě s jasnou touhou dostat se domů. Už od první chvíle je mu ale jasné, že to sám nezvládne, a tak se pokusí navázat kontakt s nebezpečně vyhlížející, ale vážně zraněnou, bytostí ležící v jeho blízkosti.

A zde přichází to, oč ve hře vlastně jde. Ačkoli se může na první pohled zdát, že je vaším úkolem dostat se do bezpečí svého domova, pravdou je, že je The Last Guardian postaven na prohlubujícím se poutu mezi hlavním hrdinou a onou bytostí, kterou pojmenuje Trico.

Spojení mezi chlapcem a Tricem se vyvíjí naprosto přirozeně, a jde vidět, že si na tomto aspektu dali vývojáři opravdu záležet. Z počátku je totiž jejich vztah založen jen na nejnutnější výpomoci, ale postupem času, jak se buduje jejich důvěra, se prohlubuje i jejich pouto, díky kterému ve výsledku tvoří „parádně funkční“ duo. Celý průběh je navíc natolik uvěřitelný, že hráče naprosto pohltí a velice snadno v něm probudí emoce úžasu a dojetí.

ACH TA HRATELNOST

Jak jsem se již zmínila v předchozí části, vztah vybudovaný mezi chlapcem a Tricem je základem všeho, tedy i řešení mnohých hádanek. A tady přichází první zásadní problém.

SPOLUPRÁCE S TRICEM

I když je mi jasné, že se vývojáři snažili vytvořit realisticky se chovající zvířete s vlastní hlavou, dost pravděpodobně tento „skvělý“ nápad nedomysleli. Trico totiž dělá paradoxně největší problémy ve chvíli, kdy je na něm závislý další postup hrou. A tak se vám nejednou stane, že svůj naplánovaný postup vyhodnotíte jako nesprávný a strávíte desítky minut hledáním nového řešení, abyste poté ze zoufalství zkusili původní plán, na který Trico tentokrát zareaguje tak, jak má.

A přesně takových frustrujících momentů má hra nespočet. Ničemu navíc nepomáhá ani absence jakékoli nápovědy, takže bez problémů strávíte xy zbytečných minut skákáním, běháním a umíráním, abyste se konečně dočkali správně naskriptované scény, v které se například ocas Trica dostane do mezery mezi prkny a vy zjistíte, že se dá po něm sešplhat do nové místnosti.

OVLÁDÁNÍ HLAVNÍ POSTAVY

Další problém tvoří ovládání samotné hlavní postavy. Chlapcovy pohyby jsou takřka nezvladatelné, působí na ně přemrštěná fyzika a při skákání nebo lezení po římsách vás oblije mnohem větší pot, než v průběhu všech akčních pasáží. Extrémně otravné jsou i chvíle, kdy zjistíte, že je takřka nemožné slézt ze svého chlupatého parťáka, a když už se vám to konečně povede, spadne hlavní hrdina na zem jako hadrová panenka a rozplácne se o dlažbu.

KAMERA

K tomu všemu se přidává i absolutně šílená kamera. Ta nedisponuje snad žádnou citlivostí – buď reaguje přehnaně, nebo vůbec. Když se proto chcete podívat na nějaké konkrétní místo, kamera jej skoro ve všech případech, pro jistotu, přejede. Jo, a pokud se vám do zorného pole dostane Trico, na obraz můžete rovnou zapomenout, ten totiž v tu ránu zčerná.

TAK TROCHU HRA PRO STARÝ PLAYSTATION

Po grafické stránce The Last Guardian taky dvakrát nepotěší. Ihned v úvodní scéně totiž poznáte design vybudovaný pro PlayStation 3. A i když vám hra nabídne poměrně dost zajímavé scény, které občas i nadchnou, mnohem častěji narazíte ve hře na nevzhledné a zastaralé textury, hranaté objekty nebo až směšně působící geometrii. Díky tomu The Last Guardian místy působí jako byste jej hráli bez legrace na PS2.

SHRNUTÍ

The Last Guardian je hra, která přináší naprosto fantasticky vytvořený příběh, který je však zabalen do příšerné hratelnosti. Dohrát jej tak pravděpodobně zvládnou pouze skalní fanoušci Fumito Ueda, kteří mu z nostalgie odpustí nefunkční kameru, špatnou fyziku a zastaralý vizuál. Ostatní hráči budou povětšinu času pouze neuvěřitelně frustrovaní, což nezachrání ani roztomilý Trico, který vám ve chvílích nouze bude průchod hrou o to víc ztěžovat.

HODNOCENÍ: 4/10

• Vývojáři: Team ICO
• Vydavatel: Sony Interactive Entertainment
• Žánr: Akční adventura
• Datum vydání: 6. 12. 2016
• Platformy: PS4