Začínat recenzi s tichým povzdechem probouzí rozhodně nové pocity. Takové, které bychom ani Alex, hlavní hrdince nových Life Is Strange, nepřáli. Ostatně, ona si dost možná povzdechla taky, když zjistila, že si z celé herní série vylosovala tu nejméně badass schopnost v podobě empatie. Dokázali jsme být ke hře ale natolik empatičtí a odpustit jí všechny přešlapy?
„For the first time in years, I really let myself believe.“ – Alex Chen
Vývojáři z Deck Nine nás v novém příběhu Life Is Strange nechali pocítit, jaké to je v kůži člověka s těžkou rodinnou historií, který si vnitřně nepřeje nic jiného než někam konečně jednou a natrvalo zapadnout. Jakmile to však pro Alex začne vypadat trochu nadějně, život jí rychle připomene, že k happy endu má ještě zatraceně daleko.
CO SE POVEDLO
- Hudební podkres si drží kvality dřívějších dílů
- Příjemný vizuál, na který se baví dívat
- Odkrývání hlavní dějové linky skrz Alexiny schopnosti
CO SE NEPOVEDLO
- Atmosféra bez napětí a emocí tolik typických pro LiS
- Rozhodnutí, která ve finále nic neznamenají
- Šest konců bez větší diverzifikace
- Získání platinové trofeje nestojí žádné úsilí
- Nevytěžené schopnosti hlavní hrdinky
- Na nových konzolích pouze s 30 fps
NOVÝ DOMOV V COLORADSKÉM HAVEN SPRINGS
Life Is Strange: True Colors je třetím plnohodnotným pokračováním známé herní série. Stejně jako v předchozích dílech i zde se nabízí emocemi nabitý příběh, s kterým prožijete hezkých deset hodin čistého herního času. Veškerý děj se tentokrát odehrává v malém coloradském městečku Haven Springs, kde se seznámíte se všemi důležitými postavami a zásadním způsobem ovlivníte jejich život.
K důležitým rozhodnutím však budete mít místo přetáčení času pouze svou empatii. Schopnost, která je sice značně nekonfliktní, ale zároveň i pekelně problematická, obzvlášť přijde-li řada na zpracování silných emocí. V takovém případě budete nahrazovat roli smírčího rozhodčího hlavně proto, abyste z toho sami nezešíleli.
Neberte nás ale špatně, Alex je v rámci postav to nejlepší, co vás v True Colors potká. Oproti jiným lidem se totiž neutápí v sebelítosti, ale snaží se za každou cenu pomoci všem obyvatelům Haven Springs. A i když se jí to ne vždy povede tak, jak by chtěla, pomáhá jí to pochopit sebe samu a schopnost, kterou ještě do nedávna brala jako prokletí.
Zde však přichází první zásadní problém. Ačkoli je hlavní hrdinka velice milá, vývojáři se o její nadání nijak zvlášť nestarali. Alex proto umí identifikovat pouze tři základní (negativní) emoce, a aby se neřeklo, tak i jednu pozitivní. Postupem času se stejně jako v prvním Life Is Strange dostanete k jistému rozvinutí jejích schopností (například vstřebání cizího strachu či vzteku). Bohužel ani tento fakt nepřináší nic zásadního či využitelného pro pointu příběhu. Což je opravdu velikánská škoda. Stále si totiž myslíme, že kdyby Deck Nine tomuto aspektu věnovalo trochu víc času, mohla být hra upřímně povedená.
HRATELNOST A ZÁBAVA MIMO HLAVNÍ PŘÍBĚH
Z pohledu hratelnosti nečekejte žádné velké změny. V podstatě budete jako obvykle prozkoumávat otevřené lokace, povídat si s lidmi a klikat na interaktivní předměty. Čas od času před vás hra postaví nějakou tu hádanku (jestli se tomu dá v tomto případě tak říkat) nebo objevíte věci nabité některou z výše uvedených emocí, čímž se vám zaznamenají do vašeho osobního deníčku.
Tento standardní trend narušují během hraní pouze dva momenty. Jedním je celá třetí kapitola, v které si dáte povedený LARP, a druhým jsou minihry ve formě stolního fotbálku či videoherního automatu. Ty jsou inspirované skutečnými hrami (například Pac-Man) a přinášejí příjemné odpoutání od jinak obyčejného hlavního děje. No, a pokud by vás nebavilo už ani to, můžete si jako správný mládežník projíždět SMS a kontrolovat sociální sítě pro lepší vhled do společnosti Haven Springs.
TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ TROJÚHELNÍK
V postupu hrou vám kromě vlastní vůle budou pomáhat hned dvě osoby. Ano, čtete správně, dvě. Zapomenout byste tak měli na nostalgické pouto mezi Max a Chloe nebo ocelovou soudržnost Seana s Danielem. Místo toho se dostanete do „vztahového trojúhelníku“ se Steph (pamětníci si vzpomenou na Life Is Strange: Before The Storm) a Ryanem, mezi něž je rozprostřena Alexiina hlavní pozornost.
Možnost volby sympatií mezi první a druhou osobou sice považujeme za fajn nápad, ve finále ale tento přístup nedává tolik možností, jak si k nim vybudovat hlubší vztah. A to je velká škoda, jelikož oba charaktery měly rozhodně ještě co nabídnout.
Zbytek obyvatel, kterých je tedy opravdu pomálu, vás svými příběhy nijak nenadchne, ale zároveň ani nepohorší. Míru angažovanosti v jejich životě si navíc budete moci sami dávkovat podle toho, v jakém rozsahu se jim rozhodnete pomáhat.
Jeden důvod k procházení celého města by tu byl ale i přesto, že vám problémy obyvatel budou připadat trapné a otravné. Jedná se o audiovizuální zpracování, které si stoprocentně zaslouží velký obdiv. Animace i grafika jsou jednoznačně nejlepší za celou sérii a detailní prostředí dává pocit neuvěřitelné živosti.
LIFE IS STRANGE BEZ LIFE IS STRANGE
Patříte-li k poctivým herním fanouškům Life Is Strange, určitě vám neunikla tíživá atmosféra minulých dílů. Ta jako by do jisté míry značku definovala a dávala tušit, že na vás čeká hořkosladký příběh plný napětí a rozhodnutí, u kterých si do poslední chvíle nebudete jistí, zda jste udělali správně.
V tomto ohledu se True Colors velice vzdaluje svým předchůdcům a snaží se nastavit nový pohled na věc. Takový, kdy se po zešednutí obrazovky nijak zvlášť nebojíte experimentovat a naopak jste zvědaví, kdy vám dá hra konečně najevo, že jste se zachovali jako hlupáci. Bohužel k našemu nemilému překvapení brzy zjistíte, že ať už se rozhodnete jakkoli, na děj příběhu to nebude mít žádný velký vliv.
A to ani v případě endingu. Těch pro vás vývojáři připravili hned několik, ale reálně se budete potýkat pouze se dvěma, přičemž oba konce až nadmíru připomínají růžový design hlavní obálky.
Novému Life Is Strange se tak sice podařilo s emocemi začít pracovat novým, originálním způsobem, ale zároveň tím pohřbilo i tolik typickou atmosféru, pro kterou jsme tuhle značku milovali. Empatie si navíc ve hře ukořistila až tak velký prostor, že spíš než o příběhovou adventura se jedná o interaktivní film, na který se sice parádně kouká, ale do děje mu mluvit nemůžete.
SHRNUTÍ
Life Is Strange: True Colors vás ihned po načtení uvítací obrazovky potěší kytarovým sólem, po kterém budete mít pocit, že jste si opět pustili onu napínavou a nervy drásající příběhovou adventuru. Bohužel po pár hodinách zjistíte, že adventurní prvky jako by zmizely a typická atmosféra předchozích dílů jakbysmet.
Ještě větší zklamání ale přichází ve chvíli, kdy si uvědomíte, že vaše rozhodnutí mají pramalý vliv na děj a jeho konec. A tak ačkoli máte jako empatik možnost číst lidem myšlenky a prožívat jejich emoce, vaše schopnost je stejně nevyužitá jako výkon nových konzolí, na kterých si hru rozjedete pouze s 30 fps. Což je škoda, protože hra nabízí opravdu povedený vizuál, který se při trhaném obrazu kapku ztrácí.
HODNOCENÍ: 6/10
- Vývojáři: Deck Nine
- Vydavatel: Square Enix
- Žánr: Příběhová adventura?
- Datum vydání: 10. 9. 2021
- Platformy: PS4/PS5, Xbox One/Series X/S, PC